ČERVNOVÝ VEČER.

To zcela dobře vím, ten večer červnový

svůj pozdrav nejkrasší všem poslal milujícím.

Park voní... Modrá vzduch... Já chvilku pohovy

a něco vzduchu hledám otráveným plicím.

Stín na lávkách... Tam pohled vášní hladový

jakýsi voják kloní k tlusté služky lícím

a z historek jí kasárenské výchovy

cos vypravuje hlasem šedě hovořícím.

Tak dissonancí zní hlas jeho stlumen tu,

je drsný, bezbarvý, v něm není akcentu.

Pak umlkl’, tisk’ jí ruce, v zraky se jí díval

a hloupoučce se oba tiše usmáli.

Dech růží parkem voněl. V šíř i do dáli

se měkce rozléval a do všech snění splýval...