Česká bída.

Je všady. Na každém se choulí prahu,

chléb každý znechutí, v číš každou plivne,

na každou kořist zdaleka již kývne

a žárem každou vysuší nám vláhu.

Hned u kořene podtne každou snahu,

sny umělců zamíchá v směsi divné,

je snětí v klasu, jedem v míze živné

a balvan, jenž se v každou svalí dráhu.

S ní největší náš boj a nejhroznější,

ji stokrát zdolej, vstane vždy den ke dni,

je mozolů tvých, tvého mozku katem.

Nás ovíjí jsouc rovna ku hroznejši

a drtí jako hora – blíž však hledni:

Ta hora bídy hoří živým zlatem.