Česká chalupa.

Tahle česká chalupa

– je to přání skromné –

ta by se mi líbila,

ta by byla pro mne!

Tahle česká chalupa,

ta by mi šla k duhu –

není na ni doposud

ani krejcar dluhu.

Tahle česká chalupa

pěkná, se zahradou –

já bych se tu oženil,

vzal si ženu mladou.

Mladou ženu bych si vzal,

pro muziku vzkázal,

pan páter by ruce nám

před oltářem svázal.

Mladou ženu bych si vzal

a žil jako kníže –

přitul se, má ženuško,

ke mně ještě blíže!

Mladou ženu bych si vzal,

jak bych rád měl já ji!

Byli bychom živi tu,

jak andělé v ráji.

Jednou malý andílek

usmál by se z rána –

malovaná kolébka

je už uchystána.

V téhle české chalupě,

kolébka tam stojí –

pověz mně, má panenko,

chceš-li býti mojí?

Sázela by má panenka

do zahrádky růže,

abychom se v jejich vůni

objímali úže.

Sázela by má panenka

do zahrádky hrachu,

abys na nás nedíval se,

závistivý brachu.

Sázela by má panenka

do zahrádky chrpy,

že mně s jinou milování

asi sotva ztrpí.

Sázela by má panenka

koukol do zahrádky, –

kdyby koukol živý přišel,

toho hnal bych zpátky!