Česká chýše.

Chaloupka ze slámy

kryta záplatami

ze předu, ze zadu,

každá stěna

sloupečkem hotovým:

bidélkem sosnovým,

podepřena.

Z roubení zeď tenká,

s dlaň velká okénka,

povahy nizoučké,

ve práh bys kop’,

do vnitř kdo jíť zkusí,

držet-li nemusí

nad hlavou strop?

Peření u dveří,

sotva kdo uvěří,

bortí se, rozsýpá

ve troud a prach;

komín výš hřebene

vrchem si břemene,

ubohý brach!

Podál však u plůtku

v hedvábném živůtku,

v nedlouhé kytlici,

jaký to květ!

krasší se nezrodil,

třeba jsi přechodil

celičký svět.

Kdykoliv zazpívá,

sadem to zachvívá,

strom hlavu rozvíjí,

dál dýše zpěv;

ten, když se rozvlní,

všech srdce naplní

mládců a děv.

Jimi se rozlétá

šírého do světa

po luhu, po lese

dále a dál, –

mnohý juž dojemný

pocit ač tajemný

do srdcí svál.

Tož mi ho nehaňte, –

ukryjte, uchraňte

maličkých chaloupek

klenot a stkvost;

ze zpěvu staví se –

tak v lidu praví se –

do nebe most.