Česká hvězda.

V běh pouti naší z Vesny po Moranu

jsi svítila nám, česká hvězdo bílá,

v krev Kressenbrunnu záři svoji lila

a hrdě plála v žár mongolských stanů.

Tys vedla mečů táboritských ránu

a s Jiřím silným kalich Páně pila,

tys byla sláva, vítězství a síla,

čest naši k sobě majíc připoutánu.

Už, běda, běda, nesvitneš nám více!

Kde vítězná teď, prorocká tvá záře?

Kdy z exultac se vrátí, ze žaláře?

Kdy svitne znovu v otrocké nám líce?

Zda – pozdní vnuk – se tebe dočekám?

Ó hvězdo česká! vyjdi, vyjdi nám!