Česká krajina.

Lesnatý vrch... Pod ním rozložen v šíř leží

mírný sklon, jej v řadu polí zoral pluh.

Jaro kolem vane... Jsou ho plny vzduch

i ty topoly, jež pode svahem běží.

V dolu třpytem zalit, zarosen a svěží

květnatý a úsměvný se pestří luh;

cítíš jeho vůni, nad ním tepla ruch

a sta kouzel, jež lze vyslovit jen stěží.

Mez, jež podél luhu v jasnou dál se tratí,

chudobkou se bělá, pampeliškou zlatí.

Vlahé nebe nad vším... V dáli pod ním v klidu

do krajiny hledí tiché, šedé chatky

ze skupení zahrad jako ze pohádky, –

a z nich prostá mysl českého zří lidu.