ČESKÁ KRAJINA.

Vyhřívá se v jarním slunci, ticho leží na ní,

stráně jsou jak uhlazeny zmozolenou dlaní –

panský dvůr je na vršečku, u něj topoly,

a od něho řadou švestek běží cesta do polí.

V údolí ves přikrčena, došky plny mechu,

v prostřed návsi, prostřed housat Kristus pro potěchu

několika prostých srdcí; krčma rozbitá

zase ráda rozvrácence večer uvítá.

Všecko je tu, co je v světě – ctnost i nectnosti,

malé drámy, velká bída, malé radosti,

velká slova, malé skutky – mnoho tuh a žádný cíl;

ale kdo tu – pro Ježíše – světu něčím ublížil?