ČESKÁ KRAJINKA.

Do šíře do dáli pole a luka,

na křižovatkách cest Kristova muka.

Aleje podél cest. Místy se na ni

s krákotem sletuje drzý houf vraní.

S topolů černí tam viselci visí,

mordýřští chasníci byli to kdysi.

Chvilkou jde větru van do těl a snětí,

viselci klátí se a vrány vzletí.

Polem jde sedláček, černou zem orá.

Sedláček – chudáček, kravička sporá.

Poorá, zaseje... Žní čas až přijde,

pánbů mu zničí vše nebo zlí lidé.

Pak přijdou zima, hlad... konce jim není.

Děti jak mrtvolky jdou po stavení...

Opuštěn nebem a drán lidmi všemi

orá přec dobrou tu matičku zemi.

K vůli ní orá ji s láskou a snahou,

tu půdu nevinnou, vonící, drahou.