Česká řeč.

Nechlubte se řečí svojí,

chaso pýchou jatá,

proti českých zvuků zdroji

chud je pramen zlata;

projděte si celé světy,

v kterých hlahol roste,

libější-li jsou kde květy

písně prosté?

Sladší než-li dívčí ústa

v toužném lásky stonu,

zvučnější než – noc-li vzrůstá –

zvuk dojemných zvonů,

říznější než šavle křivá,

již jste na nás skuli,

čistější než voda živá

z ňader žuly.

A ten hlahol rodných zpěvů,

jaká je to krása,

srdce jejich u záchvěvu

nadšeností jásá,

a když dumně, jako snové,

chvějí se a smutí,

i to srdce ocelové

k slzám nutí!