ČESKÁ ROMANCE.

Hali, haló, roh teskně zní,

on králi s bohem dává.

Král v pole dálné vyjíždí,

kde čeká na něj sláva.

Hali, haló, hali, haló!

A vlaje s okna bílý šat,

a plane oko žhoucí,

král ohlíží se na svůj hrad

a srdce cítí tlouci.

Hali, haló, hali, haló!

Roh teskně zní jak pohřební,

kůň řehtá a se vzpíná.

Hej, panoši, dej poslední

sem ještě číši vína!

Hali, haló, hali, haló!

Král dopil, k hradu rukou máv’,

a kůň již v cval se dává.

Nám vrať se zdráv, nám vrať se zdráv!

lid za ním provolává.

Hali, haló, hali, haló!

Čas minul, měsíc, ba i víc,

do kořán hradní brána,

nekyne nikdo králi vstříc,

roh marně volá pána

hali, haló, hali, haló!