ČESKÉ GRANÁTY.

Když zemí šlehl sopečný blesk žhavý,

tu ztvrdly, krůpěj krve, rovněž v skálu.

Však žár v nich zbyl, ten plane ohněm lávy

a ven chce trysknout ze rmutu a kalu.

– Můj národ, výhní osudů jda lkavý

a mrskán bičem, hyna od úpalu

skryl v slzy vzpomínku své moci, slávy

a den kdy přijde spásy, čeká v žalu.

Ten oheň granátu své pouto zkruší,

zas tryskne, živá jiskra, k nebi směle,

jak fénix s novou obrodí se duší.

– A národ můj? Ty slzy jeho vřelé

nechť v čin se změní, bude vše, co tuší,

a z rabů vstanou lidstvu Spasitelé!