České krajině.

Ó kraji rozlehlý v šíř i v dál

pln lučin zelených a zlatých klasů,

co štěstí a blaha bych ti přál,

jak ležíš přede mnou v slunečném jasu!

Jak ležíš přede mnou klidný tak

jako by žalu nebylo v tobě –

každá ta chatka, kam stihne zrak,

jako by v kolébce dřímalo robě.

Jak by ji choval matky klín,

tak sní tu v náruči doubrav a trávy

a nad ní nebes baldachin

perutí holubí pne se tak smavý!

Ty nebe čisté! – jak ten tvůj dech

kraj celý oblévá v něhu a těchu,

z moře své krásy skanout nech

mír a svit štěstí pod každou tu střechu!