České lesy.

Och, vy hory, hory,

Naše české hory!

Proč se zelenáte,

Naše milé bory?

Vždy se zelenáte,

Ale nikdy květem

Se neosýpáte;

Och, vy naše hory,

Vy zelené bory!

V jarmu naše dědina –

Předce si nezoufá,

K Bohu prosby posílá,

Oupí jen a doufá;

Ve tajemném žalování

Volá z nebe smilování,

Ach, a vždy jen doufá;

Doufá a ve bídě své

Předce si nezoufá.

Jen se, milé lesiny,

Jen se zelenejte,

A to naše oudolí

Věncem ovívejte!

Hle, vítr od východu

Mračno k nám dohání

A nese nám, nese juž

Z nebe smilování;

Nechvějte se, milé stromy!

Ve mračnu tom nejsou hromy,

Ale požehnání;

V rosných kapkách ze mraků

Deštík dolů splyne,

A vše život dostane,

Co teď schne a hyne.

I protož, vy lesiny,

Jen se zelenejte,

A vy, milí bratrové!

Jenom nezoufejte;

Vždyť pak nám i zázrakem

Bůh pomoci může,

A na jedlích porostou

Lilie a růže.