České lesy, naše voje,

České lesy, naše voje,

vy jste vlasti pych i stráž,

na cizácké zákeřníky

tužte svoje vzdorné šiky,

těla svá i sterou páž.

Sternásobnou tvořte znova

kolem ráje pevnou zeď, –

ty pak, volnosti tak žďána,

stoupej jasným sluncem rána,

a ty, právo, pluky veď.

Naše právo, nejchrabřejší

rytíři, buď Brunšvíkem,

každé zrádě hlavu dolů,

a dík věčný z hnízda bolu

vzlétne zpěvným slavíkem.