ČESKÉ OBRÁZKY. (II.)

Kraj zamlklý a beze vzletu,

klas leh’ jak bída plazivá.

Však smutno víc a bolno je tu,

když pták si nad tím zazpívá.

Tam na rozcestí, opřen z pola

o dřevo kříže, stojí muž –

ta sšedivělá hlava holá,

kam naklonit se, neví juž!

A na ztopená hledí luka,

a na zničených polí řad.

Co platno však, že srdce puká,

když místo chleba bude hlad?!

Tak sotva dozněl rachot hromu –

(útěcho, bídou živená!)

ten člověk řek’ si cestou domů:

Snad Bůh nám na rok požehná!