České omladině.

Hoj ty česká omladino

bujará,

ryzá jako české víno,

fešná, jak tvá čamara –

slyš tu moji tichou píseň,

jež mi s duše sejme tíseň,

slyš mě, slyš,

v srdce si to vpiš!

Pamatuj vždy, že tě zrodil

český kraj,

jejž Bůh v roucho krásy odil,

učiniv z něj zemský ráj;

nezapomeň, že jsi dcerou

matky, jižto dravci derou;

spěš, ó spěš,

matku v hoři těš!

Vynalož svou všecku píli,

uč se, uč,

na chrám osvěty z vší síly,

dokud uzavřen ti, tluč;

všecky srdce, ducha dary

v květ by rozvily se jarý,

péči měj,

o svůj věhlas dbej.

Kněžím u oltářů vlasti

přisluhuj,

neleň s nimi žertvy klásti,

vlasti vděk si zasluhuj.

Hleď, by matka vlast přemilá

svobodna a šťastna byla;

služ jí, služ,

v lásce k ní se tuž!

Pamětliva buď vždy otcův

pracovných,

jenžto svedli mnoho bojův

krvavých a rekovných;

kdyby vrah se dral k nám smělý,

matku zastup svými těly,

braň ji, braň,

vraha k smrti raň!

Nedbej lichých her a lelků,

čiň se, čiň,

pomni, že jsi dílem celku,

potomek že’s Libušin.

Na dědičné naší roli

pracuj, jak z nás kterýkoli–

matku slav,

blaha chrám jí stav!