ČESKĚ OSTENDE.

Řekou, kdysi zvanou stříbropěnnou,

jejíž půvab, žel, se s lidmi stýká,

zajeď sobě s milenkou či ženou,

poutníče můj, ruče do Bráníka.

Nehleď v pravo, nehleď v levo také,

neboť středem Adamitů jedeš,

a ti vedou řeči všelijaké,

jimž ty slovem klidným neujedeš.

Ani těch si nepovšimni, kteří

sedí v březích tiší, mlčeliví

a svým prutem věčnost času měří

čekajíce na zabrání divy.

Úcty tvojí zasluhují tolik,

jako Triton v nezbádaném moři –

vždyť jen Bůh a Rybí Melancholik

do abstrakcí ducha svého noří.

V dálky jeď jen a pohlížej k nebi

v slunce záři, v beránků rej němý,

ať kol lidé pláčou neb se šklebí –

ty buď bohat svými nadějemi.

Z nenadání huronský křik zazní,

chaos zvuků divoký a řvavý,

jak by v boji s Indiány blázni

utkali se náhle u Vltavy.

Klení, výskot, smích a naříkání,

hrdličky hlas vedle řevu býka,

víla vedle opulentní paní

plove, skáče, vlnami se smýká.

Žhavý pohled toužný povzdech volá,

mocné svaly kyprým vděkům kynou,

a zas smích a jásot shora, zdola

v jeden chaos zvlní se a splynou.

Není paní, není dívek tady –

jsou jen ženy sluncem opojené,

které touží vejít do zahrady

Astarté od věků zasvěcené.

Není vdovců, manželů a hochů –

jsou jen muži s roznícenou krví,

kteří touží vzít si svoji trochu

ze záhonu Astartina prví.

Není těl zde z masa, krve, kostí –

jsou jen výhně elektrických pecí

a v nich Satan andělíčky hostí

představami citů, vášní, věcí.

Vltava se proměnila v Lethe,

lidská srdce v zvony poplach hřmící,

fádní život ve vír, který smete

dobývané, jako váhající.

Slunce hoří, mladá těla svítí,

vlnu řeky vlna touhy stihá,

vzdušnou vlnou chví se vlna žití,

jejíž odraz v stech zraků se mihá.

Ruce rukou, rtové rtů se ptají

němou řečí nesmrtelných chvílí,

kde jim květy vášně rozkvétají,

v něž lze stajit těla zázrak bílý...

Jsi-li, poutníče můj, synem země,

vzdej se vlnám, slunci, ženám vzdej se,

jako střela vyleť z lodi ke mně

a pak se mnou v Lethe vykoupej se.

Zahoď moralistů theorie,

nedbej, co ti estheta hlas říká,

a slyš, kterak tepna žití bije

v červencovém vedru u Bráníka.