ČESKÉ PAŠIJE.

My v hloubi můžem chápat muky Krista,

my, jenž jsme v slávě, moci královali

a kříž pak nesli, vyhnanství vše žaly,

kdy nebylo, kam hlavy sklonit, místa.

Nad námi Smrt již vznášela se jistá,

přes hrob náš věky již se celé valí,

a naše jméno – lesk ten oprchalý –

již ruka Dějin smazati se chystá.

Leč zázrakem jak On jsme vstali z rovu,

svůj strhli rubáš, promluvili znovu.

Ó, vstalť jest, vstalť jest národ! duše plesá.

Leč ty’s, ó, Kriste, vstal, bys na nebesa

vstoup v slávě svojí, my pak ze příkrovu,

pít žluč dál, zřít, jak nový křiž se tesá.