České písni.

Ó písni česká, s něhou vděk

tě v život vdechly v citu shodě

jak země s nebem červánek,

v němž den se rodí na východě.

Ó písni česká, rosou tys,

jež sprahlou žitím mysl vlaží,

a polibkem, jímž matka kdys

své dítě vítá na zápraží.

Ó písni česká, lesk jsi ten,

jímž hvězda k životu se budí,

jsi růže okřídlený sen,

jenž vůní skryl se v její hrudi.

Ó písni česká, tvoje zář

víc pro svůj národ učinila,

než kalich daný na oltář

veň zbožná víra spásu skryla.

Ó písni česká, hlahol tvůj

víc dobyl nám než hrdin pluky;

jak divou bouří lesa chvůj

svět zachvíval se tvými zvuky.

Ó písni česká, otců vzkaz

a matek modlitba zní z tebe,

tys našich ňader slunný jas,

z nichž marně nám tě závisť třebe.

Ó kterak hojný jest tvůj květ,

jak pobalkanské bujíš růže,

nechť s děly vstříc nám vejde svět,

tvá krása jeho zlobu zmůže.

Ó písni česká, na mne zříš

jak socha Lady dávnověká,

mé čelo kloní se ti níž,

hruď chvěje se a noha kleká.

Ó písni česká, tys můj pych,

nechť strasti života mne zmohou,

ten nezhubí mé srdce hřích,

bych jinde mřel než u tvých nohou.