ČESKĚ POESII.

Kdys ani vlásek nesměl ti jít stranou,

upiatý účes nosila's i řízy,

však pozděj vlas jsi rozpustila, vanou

ti větry jím jak snítkou bílé břízy.

Sic pocuchán tím – nebuď však to hanou –

já stále láskou miluji tě ryzí,

ať s volnou kšticí jdeš či upoutanou,

jen pokud vlasy nebereš si – cizí.