České řeky.

Leckdes moji dnové mladí

Po vlasti mne vodili

A že zpěv mi život sladí,

Vždy mne k zpěvu vábili.

Na lučinách u Leštiny,

Kde mne máť kolébala;

Pod horami u Cidliny,

Kde mne umka chovala;

V slavné Praze u Vltavy,

Kde mne v pouta milek jal,

A tam v tichu u Mlčavy,

Na srazích Orlických skal;

Na východě u Metuje,

Na těch nivách třešňových,

U Teplé, kde var se duje

Z blažených dob Karlových; –

Všelikdesi dnové mladí

Po vlasti mne vodili,

A že zpěv mi život sladí,

Vždy mne k zpěvu vábili.

Takého však roznícení

Neznalo mé varito,

Jakým, kde se Labe pění,

Ve dne v noci je zpito.

Pod hromem nechť svět se chvěje,

Nechť se v slunci růže skví,

Nechť se vůkol co chce děje,

Zvučně varito mé zní.

Zvučně znějíc pryč unáší

Ducha z světské tíhoty,

Tam kde skví se život krasší,

Život věčné dobroty.

Když pak duch se snese dolů

Zjařen nebes posilou,

Shledá prostu zemských bolů

Tvářnosť světa spanilou.