ČESKÉ RORÁTY.

Rád vzpomínám si na tu chvíli,

když cesty byly zaváty

a s věže naší zazvonili

na vlídné, boží roráty.

A na pěšinách do kostela

jak hvězdy by se třpytily –

víc nežli mráz, jímž hruď se chvěla,

ti lidé v duši cítili.

Dech svatý šel pak od oltáře,

jak v sníh když jaro zavěje,

a v hruď těch lidí, zrak i tváře,

klid víry sil a naděje.

Ó jak jsem se pak těšil s vámi,

vy lidé z kraje předrazí,

když počali jste zpívat sami,

že „S nebe posel přichází...“

K nám boží anděl spravedlivý!

Co radosti as nadělí?!

To na sirotčí, české nivy

jen svátek padne s nedělí!...

A zas je zima. Kraj je bílý

a cesty sněhem zaváty.

Ten anděl boží leckams pílí –

my máme zas jen roráty.