ČESKÉ ZVONY.

Poslouchám vás, poslouchám,

jakby lity z téže spěži

ze svých věží

tlumeně když hlaholíte.

Nejásáte, netruchlíte,

bim bam, bim bam.

Vichry letí přes pláň, dol,

chopily by vaše hřmění

v okamžení,

nesly v dálky, rozjásaly

srdce a je zažehaly

kol kol, kol kol.

Který ladič zladil vás

monotonně bez proměny,

bez ozvěny?

Či to my jsme, revolt děti,

přestali vám rozuměti

v ten čas, v ten čas!

Proletáři táhnou již,

trůny, chrámy za ideí

pokácejí,

mrtvá srdce v mrtvém kovu

spát budete v ssutin rovu

vždy tíš, vždy tíš.

A přec tolik zraků k vám

kdysi zřelo, vaším kyvem

jako divem

tolik srdcí s vámi hřmělo,

tolik duší s vámi znělo

bim bam, bim bam!

A přec v tolik velkých chvil

hlahol váš nám průvod zpíval,

s námi splýval,

v poplach kov kdy rozhoupaný

proti horám na vše strany

tu zněl a bil.

Římskou poutí napořád

od nás v dálkách prodléváte,

zvony svaté.

Netruchlíte, nejásáte,

v nitrech tmu a spánek máte

a stín a chlad.

Rozdechnout vás v souzvuk k nám,

české zvony, milované,

zaprodané,

vaše chladné kovy vznítit

do souhlasu s námi cítit,

to tam, to tam...