ČESKÉMU HOLUBU.

Holube, filistře pitomý,

neměl jsem, nemám tě rád –

vyletíš, pravda, si nad domy,

k letu však musí tě hnát.

A to tvé vrtění, flirtění

a ten tvůj zálet sem tam –

holube, pitomé stvoření,

bil bych tě, vztek na tě mám!

A ten tvůj holubník špinavý

a ten tvůj horizont v něm

a ten tvůj osud tak bez slávy

a ty tak kliden vždy v něm –

Chtěl bych tě, stvoření protivné,

v jestřába vycepovat,

vůbec bych v té drahé vlasti své

chtěl mít jen jestřáby rád!