Českému lidu.

Vždy chtěli tě mít skřivanem

vychudlým, oškubaným,

jenž z rána v mrazu zpívá si

pod keřem šípku planým.

Tvůj pohled byl vždy smutný tak,

jak postřelené laně –

a rád jsi byl, když do houští,

skrýt mohl’s horké skráně.

A přec ta honba divoká –

okříkání a kletí –

když to jen pipne nesměle

na tvojí suché sněti.