Českému lidu.

Jak tyto hory věky věků stojí,

tak skalopevně, český lide můj,

na rodné půdě pevnou nohou stůj –

haj svoje práva, zvyky, mluvu svoji!

Vítězství možno dosíci jen v boji,

z lásky k té matce sobě zbraně kuj,

a za ni v boj se jíti nestrachuj,

nech zuří zášť jak vlny ve příboji.

Té perly važ si, která druhdy byla

v cizáctva moři perlou ztracenou,

a tělem mrtvým, ježto země kryla.

Tu zemi miluj, její nivy, stráně –

tu mučednici, krví zbrocenou,

laur její laurem tvojí vlastní skráně.