Českému Sokolstvu.

Hle, kolem dokola jak tmí se širý lán:

žerď vedle žerdi, – prapory zřím vlát

a v těsných řadách muže k mužům stát

a zdouvati se české síly oceán!

A národ jeden tísní se kol v řadách dvou

svátečně zladěn, samo nadšení a vznět:

a druhý bujný, mužské síly jarý květ

se valí jeho středem, jak bouř oblohou...

Je zřít se v každé tváři každou žilku chvít,

blesk z očí šlehá, pýchou hruď se dme,

nadšený jásot bouří, – v celé slávě své

v té vřavě slyšíš Táboritů vozy hřmít.

Ten obraz nádherný má duše tuší zas:

Jas Jitra vstává nám z těch pevných řad a sil,

jak všecka srdce národa by v jedno slil

a v tvrdou žulu semk’ pro věčný čas.