Český granát.

Krůpějí krve s čela Trpitele,

jak tryskla z pod hloží, a zemí vpita

ustydla v drahokam: – ten kámen svítá

pln temnoty – i vítěznosti skvělé.

Té české krve v granát zkamenělé,

co vpila jí ta půda věkovitá!

jak nikde ve světě ta krev tu slita:

jen ve skále! – však v srdcích není déle!

Ty rudý, temný, skvoucí drahokame!

co už tě jen pro dívčí cetky máme?–

Ó mužové! vy, tepny ochabené, –

což krve krůpěje tam není jedné?!

– ni té, jež ve tvář se neb k srdci žene,

když studem rumění a hněvem bledne?!