ČESKY KUPLET.

Kdo nic nemá, nic neztratí –

to je známo od věků,

sama církev velemoudrá

tohle radí člověku.

Rady této každý dbej,

co nabudeš, rozházej

a buď státu nebo církvi

řádné z toho sousto dej.

Vlídný osud dal-li tebe

na radnici nebo v sněm,

heslem sobě vyvol toto:

na co přijdeš, všecko vem'.

Svědomí je pověrou,

kapři na ni neberou,

psáno, co nevezmou jedni,

jistě druzí poberou...

Ten, kdo stojí u koryta,

má jen jednu povinnost:

než si jiní před něj vlezou,

sám se nakrmiti dost.

A když stojíš u peněz,

toho jedině se střez,

aby ruce, jimiž bereš,

nevklouzly ti do želez.

Kdo je dobrým patriotem,

nenávidí souseda,

Francouze sní po večeři,

Rusa místo oběda;

a když staví kanály,

hercegovku zapálí,

esperantem píše Galům,

že provise nepálí.

Že jsme národ podnikavý,

dokázáno mnohokrát

tím, že každý má vždy nejvíc

sebe a svou kapsu rád.

V parlamentě tucet stran,

žádná neví kudy kam,

a pro práci není slyšet

vyzvánění našich hran...

Vůdcové a vůdcíčkové

za frak, funkci nebo řád,

dávné sny i dávná práva

zadávají napořád;

a když občas voliči

na ulicích zakročí,

po zákonu s nimi vláda

vehementně zatočí.

Proto buďme filosofy,

kdo nic nemá, neztratí,

pokud smíme zdarma dýchat,

netřeba si zoufati.

Tolik smyslů, kolik hlav

nemusí mít hloupý dav,

když zaň myslí Excelence,

jak jim velí jejich stav.