ČESKÝ SNĚM

Česká země zbavila se

nyní svého vdovství.

Sněm se sešel v tomto čase

českého království.

Ach, člověk se nenaděje

do pyšného jména,

jaká pod ním často zeje

bída zatracená.

Jen se sešel a již v tváři

vtisknut má znak smrti,

setřást se mu nepodaří

spáry, jež ho škrtí.

Neboť ty, co otěžemi

mocnářství dnes vládnou,

nenachytáš v české zemi

na zákonnost žádnou.

Pracuje již zasedání

slavné v tváře potu.

Jak nucené vyrovnání

poznáš od bankrotu?

Thun vše řídí. A zná tahy,

Nedbá na obtíže.

Jako hrabě byl nám drahý,

co teď, když je kníže?

Po Čechách teď poletují

o svornosti hesla,

kandidáti okukují

ministerská křesla.

Ve Vídni radš’ do většiny

nežli do obstrukce

šli by, neb jim laskominy

dělá rekonstrukce.

Ve znamení příštipkářství

by zas odhodlaně

povolili pro mocnářství

vojáky a daně.

Leckdo má sic v lásce Rusko,

šilhá po Francii.

V praksi podporují Prusko.

Kam pak s theorií!

Totéž Prusko, jehož hlava

tenkrát za reskriptu

pomáhala česká práva

uložiti v kryptu.