Český statek.

Blíž cesty, u špalíru topolů

zřím klidný statek, bílou stodolu,

z níž klepá cepů odměřený ruch;

pán cizinec jej koupil, žeň si sklízí;

lze slyšet před vraty řeč jeho cizí,

jež bodá ostrou dýkou v český sluch.

A starý sedlák těžce zadlužen

jít musel v dálný kraj z těch rodných stěn,

kam vábila dřív touha po zlatu...

Pes hnědý zbyl tu; teskně vyje, štěká,

když vzejde noc a obíhaje čeká

sedláka, ženy, dětí návratu.