ČESKÝ STROM

Tak zatarasen, osekaný

náš strom má růst jen ve stínu,

má nosit plody sladké many

pro cizí hostinu.

Kmen druhý stojí na výsluní

v trávníku parku, zalíván,

korunou vzneslou hrdě trůní,

jak velitel a pán.

Však tebe tlačí do zákoutí

už dlouhá, smutná století,

bys nemoh’ krásy rozvinouti –

šíp často proletí.

Však přece rosteš, pevně svíráš

zem rodnou svými kořeny

a silné větve rozprostíráš,

v zář nebe vnořeny.

Do dálky vůně tvá se ztrácí,

mohutný vzrůstáš jako lev,

a přilétají nebes ptáci,

by slyšeli tvůj zpěv.

Jen uchovej svůj zdravý kořen,

přerosteš zášť a soka hněv,

a až se skácí, věkem zmořen,

ty dáš mu dřeva na rakev.