ČESKÝ STUDENT.

Nemiloval kvítí z cizích lánů,

nad vše byla mateřská mu řeč,

a kdy třeba, její na obranu

statné rámě zdvíhalo i meč.

Divoké když hordy vtrhly v Prahu,

k boku připial zbraň, dal výhost knize,

na Karlově mostě čelil vrahu,

rozněcován mužem v kněžské říze,

český student.

A když budili se národové,

padající pouta řinčela

a též u nás jitro svitlo nové:

poděbradku vtlačil do čela,

po všech ulicích měst českých matky

stavět jal se barikády prvé,

pro nejdražší všeho lidstva statky

nelenoval nacediti krve

český student.

Bděte! Bděte! Otravná teď hesla

o našeho studenta se rvou,

v tmavý hrob už mnohá srdce klesla

cizáckou tou děsnou otravou.

Nad osudem naším chtěl jsem zplakat,

v útěchu však stesk se náhle mění:

kdo se takým cizáctvím dá zlákat,

ne, to není – stokrát ne! to není

český student.