ČESKÝ ŽEBRÁK

Vám štěstí vinšuji, zdar všeho konání

a přízeň Minervy, jež kněžna moudrosti.

Ta škartka snad vás najde, páni milostní,

v humoru dobrém, všeho jenž je fundament.

Mně ondy pravili, že zajat býti mám

jsa z puntování podezřelý regentu

a to je omyl. Ba to víc než pouhý omyl je,

to záškodníků jedovaté syčení;

jsou tací lidé, kteří chtějí zkázu mou,

a proto píši skromnou apologii

a přál bych sobě řeckým Demosthenem být,

bych vašemu vše objasnit moh věhlasu.

Já s rebelií neměl společného nic,

mám víno rád, ne politiku proklatou,

kdo jinak mluví, lže a zmetek hanebný

nechť vlastních zpomene si černých obmyslů

a proti Majestátu osnovaných zrad.

Sic také, pravda, psal jsem listy oslavné,

když Fridrich Falcký vešel ondy v naši zem,

však z přinucení, jinak možno nebylo,

kdo s vlky žije, musí s vlky občas výt

a já jsem vyl. Však přišla doba lítosti,

v mé duši pohnulo se cosi najednou

jak v březnu na Vltavě ledy bělostné

a proud se vzepjal. Věřte, páni laskaví,

že cítím císařsky, jak možno cítiti,

jsem loyální a v duchu žehnám onen meč,

jenž skrušil šije lutherských i kalvinů

i těch, co schlubně sebe zovou bratřími –

však divná cháska byla to a nedobrá,

ti zkázu obmýšleli vnésti v naši zem

a s cizinci se puntovali různými

na úkor Majestátu, Pána našeho.

Jsem starý poet v staré hlavě rozum dlí

a staré srdce už jen ždá si pokoje.

Ne, s rebelií neměl společného nic

váš ponížený Ptoches, Šimon Lomnický...