ČESKÝM CEPŮM.

Cepy, české cepy,

už ta vaše sláva

pomalu se třepí,

snad už doklepává.

Otcové vás kdysi

pobíjeli hřeby,

jimiž rudé rysy

vrahům ryli v lebi.

A teď – krok jen krátký,

aby páry síla

z vesnické vás chatky

také vytlačila.

Snad už vnuci mladí

smát se budou dědkům,

do sbírek pak vřadí

k husitským vás předkům.