Českým děvám.

Ctím Vás, když k té drahé vlasti české

jako k matce upřímně se znáte,

a jak věrné slavných otců dcery

jazykem vždy jejich mluvíváte, –

duchem, srdcem, mravem, krojem, řečí

že jste Češky, rod Vás všude svědčí.

Plesám s Vámi, kdy se rozplesáte,

a Vám libozvukou mateřštinou

písně české jako perly čisté

zvonkovými hlasy z ňader plynou,

tu má duše s Vámi v jedno splývá,

dcery rodu, který všecek zpívá.

Velebím Vás, když tou řečí drahou

duch Váš zbožný ve svatyni k Bohu

prosbou vroucí, písní: „Pomiluj ny“

jako cherub vzletne nad oblohu,

v říše rajské duch můj s Vámi letí,

sestry Milad, zbožných Ludmil děti!