ČESKÝM NIVÁM.

České nivy, proč vás mám tak rád?

V osení se lesknou šperky z rosy,

z něho skřivan písně v modro nosí,

o závod s ním hlaholí

písně dívek na poli;

proto snad vás, nivy, mám tak rád!

Až pak na vás, nivy, padne sníh,

zmlknou vašich pěvců písně všude,

ale zato častěji zas bude

hlahol zvonků slyšeti

u saní, jež poletí

přes umrzlý, zamodralý sníh.

Po vás těkat – jakou rozkoší!

Kdyby mne snad zavál osud v zlosti

do ciziny, kéž jen moje kosti

splynou se svou otčinou,

v lůně vašem spočinou!

Ve vás hrob též mít je rozkoší...