Českým Sokolům.

Na bratném jihu sokolnictví v květu –

kdo nejlíp rube, nejlepším je Sokolem...

I Češi ukázali zobák světu,

když kalich páně zalesknul se kolkolem.

Ba na Hostýně do Tatar když bili,

na křídlech sokolích svou slávu roznosili,

a u Domažlic nepřátelé zapřisáhlí,

než Čecha viděli, už domů táhli!

Hoj, tehdy kvetly sokolnictvím Čechy,

kdo nejlíp rubal, nejlepším byl Sokolem...

A zůstal národ Český bez potěchy,

zášť, pomsta rudě kvetly kolkolem.

Však sotva že se rozednělo zase,

kdo první hroužil v našem modrojase?

Kdo ohlašoval vítězství nám nové?

Hoj, naši jaří čeští Sokolové!

Vy čeští ptáci, hotujte se k práci:

Vlasť zvolna k dávné slávě se nám vrací,

a vlasti třeba dobrých, statných synů,

vždyť náhle ocítit se může na Hostýnu,

vždyť musí vymanit se z podruží a panstva

a vydobýt se slavně do Slovanstva.

Boj pravdy nastal – budoucnosti dnové

nechť rádi vzpomenou Vás, čeští Sokolové!