Čest nesmrtelným!

Jsou proroci, dech Boží na skráni

a muka věští hoří v hloubi jim,

jdou jako oblak světlý světa plání,

jdou v bouřích země sloupem plamenným.

Jich srdce lýra je, jíž bolest chvěje,

na strunách jejích v píseň roztaje,

je sfinga, která jitru píseň pěje,

když nad ní slunce v nachu zaplaje.

Jich poesie jako manna splývá

a živí milionů Lačných hlad,

je zmírajícím skály voda živá,

již znají lidu svému otvírat.

Jsou prostředníci Boží, Vyvolení,

vždy hotovi se za lid v obět dát;

když uvedou jej v zemi zaslíbení,

jich losem, v povržení umírat.