ČEST RUDÉ VLAJCE

V nesvobod džungli jsme se narodili,

uličkou urážek nás honili,

žaláře všecky námi naplnili

a kde jen mohli, tam nás vraždili.

My věděli, co starý svět nám chystá

na strašné cestě k vysvobození:

nad námi plála rudá vlajka čistá,

to avantgardní lidské znamení.

Pak na Východě nový svět se zrodil

a pravdě leninské se zasvětil,

kontinent šestý slavně osvobodil

a pravdou stalinskou jej upevnil.

Tu vyrazila luza sebejistá

na naše kádry, naše vědění:

nad námi plála rudá vlajka čistá,

to avantgardní lidské znamení.

Svět celý roztančil se zběsilostí,

hořela města, lidé padali –

zmučená těla, rozlámané kosti –

i živé ještě zahrabávali.

Však přepočítali se; komunista

jim slavně zmařil plán i mámení.

Nad námi plála rudá vlajka čistá,

to avantgardní lidské znamení.

Tisíce zhynuly nám v rukou vrahů,

tisíce prošly peklem nacismu.

A přece vítězně jsme došli k prahu

nového světa, rozptýlili tmu.

Jsme svéprávní, jsme existence jistá.

A nepřemožitelné snažení.

Nad námi plane rudá vlajka čistá,

to avantgardní lidské znamení.

Pozor však! Na prahu jen vlasti pravé

stojíme; není dobojováno.

Jsou ještě všude temné síly dravé,

ostnatých drátů k cíli nastláno.

Jen tedy dál a všichni na svá místa!

Jen do práce a v boj, jenž nelení.

Dál nad námi plá rudá vlajka čistá,

to avantgardní lidské znamení.