Cesta byla rovná, ujetá a stálá,

Cesta byla rovná, ujetá a stálá,

kráčel po ní šíjí vzpřímenou,

oko ohněm, hlava plány hrála,

hory lámal vůlí svou,

Jas ho nes, a Neřest se ho bála.

Močál cestu podryl – tak čas věky

v hlubinu stahuje bezednou –

nezhrozil se, hlavou vzpřímenou

pevně zíral na břeh nedaleký.

Loďku robil věky tři, a když jí v skálu

Vichor mrštil, druhou vlek a třetí,

šíj se klonila, však oko beze žalu.

Dříví nebylo, on skálu házel dolů –

síly neměl už, tož snášel prsť a smetí.

Hleďte! Stařec lysý, ohnutý – však oko prázdno bolu!