CESTA K PODLESÍ

Podzimní jitro. Červánků zář zlatá

kraj oblévá, jenž celý tone v ní,

les v nachu triumfálním k nebi ční –

pochodeň žárem nebes náhle vzňatá.

Pod haldou u lesa sní malá chata,

dva topoly a křížek vedle ní,

jak v jásotu tom nota pohřební,

jak o slavnosti svíce nerozžatá.

Toť jak by nad krajem tím hýřícím

teď jasem barev podzimního zrání

tkvěl výstražný vždy smrti, smutku stín.

A marně skví se pyšným nachem svým

a marně dosud v sladké kráse ranní

rdí ruměncem se rudých jeřabin.