Cesta k ráji.

Mí nejsladčí ptáci zapěli v zeleném mlází,

mé nejčistší květy rozkvetly v paprscích slunce:

když Jaro zas přišlo z dumavých pohoří Jihu,

zlacená oblaka připlula z propastí Věčna.

Trávy, jež na podzim uvadly, znovu se smějí,

palouky zmrazené plny jsou bledulí něžných.

Haluze stromů, jež vichřice zbavily listí,

v teple se pokryly pupenci nejčistší šťávy.

V údolí nadějí procitli obrové věků

na cestách k báječným zámkům, kde princezny dřímou,

na vodách touhy mé kotvily plachetní lodi

hotovy odplouti, jakmile zaduje vítr.

Mé království září v krajině míru a štěstí,

mé princezny vstaly z loží a hledí do dálky,

jich srdce mne volá ve chvílích nejdražších snění

a nádherné slunce svítí mi na cestu k ráji.