CESTA NA MĚSÍC.

Chuďasové snadno nyní

dokážou co boháči

a tak na měsíc se jede,

když už země nestačí.

Bez koňů a autobusů,

bez tramvají, bez vlaků

cestuje se jako z musu

v dnešní době zázraků.

Lidský mozek nezná klidu,

vynalézá, vymýšlí,

aby jsme už z překvapení

ani chvíli nevyšli.

Vzduchoplavba, lodní šrouby

překonanou věcí jsou,

na kolejích rostou houby –

lidé zrakem cestujou.

Velká bouda, malé vstupné

fantasie kapánek

všem vehiklům kontinentu

zapálily kahánek,

Řádný slamník uvnitř leží,

nad ním plachta napjata

a už se ku předu běží

přes moře i přes bláta.

Města, vsi a země mizí,

vesmírem se proletí,

„hvězdy“ sem tam potkat možno,

což i u nás viděti.

Až na měsíc doletí se

než bys napočítal pět

a tam mnohé divy smí se

pouhým zrakem uvidět.

Co učenci nedovedli,

spekulace dokáže,

k čemuž není více třeba

nežli trocha kuráže.

V obchodě i politice

vede vždycky kuráž prim

a čím kdo jí plýtvá více,

tím dříve je velikým.

Německo zlá nemoc stihla

a horečka třepe jím,

aby mohla kulturu dát

provinciím vzduchovým.

V říši kázně, dobrých mravů,

silných piv a slabých vín,

jako dřív se řvalo Bismark

dnes se řve: Hail Zeppelin!