Cesta, potok soumraku, jímž se brodím.

By František Bíbl

Cesta, potok soumraku, jímž se brodím.

Kmeny se roztékají kalně

v děs lesní, šeře mátožný,

jímž jsou rozplynulé,

mrtvé duše křovisek a trav.

Vysoko hučí nezřetelné hlavy.

Větvemi se mnou putuje,

ale z velké dáli, němá hvězda.

Ospale zdiven ptám se: Hukote,

odkud přicházím a kam jdu?