CESTA V POLÍCH.

Od stálých dešťů ještě plný bláta

se široký pás cesty sklání dolů,

bok její jeden spadá do výmolu,

kde kaluž, sliz a drobná voní máta.

Kraj šírý, pustý, kam tvůj pohled chvátá,

dub jediný sní cesty na vrcholu,

a večer v záři slunečního zlata

se spřežení tu houpá bílých volů.

Jak přírody by ruka s lidskou spolu

jen několika čarami a rysy

ten kraj zde byla hbitě nakreslila.

Leč ve všem tom co dříme smutku, bolu,

a jaký stesk nad krajinou tou visí,

a jaká velkost vane z ní a síla!