CESTA Z ČECH.

„Ještě ten přejdete les. –

Slunce k večeru se sklání –

A než zář, jež zdobí ves,

Sejde s věžních bání,

Překročíte českou mez.“

Teď se vrátil, jenž nás ved’. –

My však jako laňky skoky,

Neb jak spěchá času let,

Zrychlili jsme svoje kroky,

Cestou jdouce k lesu v před.

Luhem, větříčku, mi věj,

Ovlaž moje líce zňaté –

Záři jasnou v tvář mně lej

Ještě v vlasti slunce zlaté; –

Tak! – Teď vlast se dobře měj.

Již jest meze překročena,

Za mnou leží česká zem. – –

V zříceniny rozvalen,

Tamo leží hrad ten starý!

V modré roucho zahalen,

Pod ním stojí lesík jarý,

Černá věž ční z něho jen.

Taký hrad – to vlast je tvá!

Hrdé stavby sešlé rumy,

Pohleď na ni zdaleka,

Snad tvé žalující dumy

Z tuhého ji zbudí sna!