CESTA ŽITÍM.

Vše zprvu baví, jak když jedeš vlakem:

kraj, čáry polí, jež se rozbíhají,

a vrchy, chýže řeky na pokraji

a nebe modré s potrhaným mrakem.

Řad nových tváří s nezbádaným zrakem,

jichž osudy lze spřádati si v taji,

a hovor, v kterém zkušenosti zrají,

a knihy nerozlučné se tvým vakem.

Leč příliš záhy znaví vše a mrzí.

A na hodinky své se díváš stále:

Jak dlouhá cesta! Cíl zda přijde brzy?

Vše čpí kol jako ze prázdného soudku;

kříž bolí, jsi jak přikovaný k skále.

A zaspat vše, rád skrčíš se v svém koutku.