CESTA

Voják se rozloučil a již se neohlédl.

Vlak ostře hvizd.

Nad mlhou chundelatých, krotkých Alp,

nad vyšplhlými jejich dědinami,

nad zahrádkami, v nichž se nehnul list,

vycházel měsíc, stoupal, zčervenal

jak živé hlavy skalp.

Pod ním spí bílá noc jak vánoční

a vánoční je horských samot mír.

Teď vyjdou ze salaší pastýři

a mladé matky vyjdou ze srubů

klanět se Ježíšku.

Však pozdě k ránu na hranicích Čech

kupí se mračen tíha žlutavá,

z ní narýsován lemem krvavým

ční nízký holý vršek:

Golgatha.