CESTA

Až vykouří se divný žití sen,

k snu jasnějšímu budeš probuzen.

Nad moře věčna vzejdeš v zářný van

jak náhle okřídlený ostrovan.

Tam budeš s duchovými triliony

žít, vířit, hárat ve světelné zony.

A lépe vzbuzen, přejdeš v onu říš,

kde velduchové proletují tiš,

jimž místo srdcí hoří oheň-kříž.

A vzbouzen víc a více, projdeš kraje,

kde slávou hýří edeny a ráje.

Vždy vyšší, vyšší hrůza rozkvetlá,

až tam, kde mocné trysky prasvětla

v tvar kmenů nesmírných se vybíjí

a zmaten v tomto hvozdu pinií

je slinným pouze motýlkem i eon,

jen můrkou řítící se v empyreon.

I tam, kde vesmír stříbrného žáru

vysoké duchy zbaví všeho tvaru.

Až zcela vzbuzen staješ jako sníh

v tu propast blesků oslepujících,

v sen prasnu, který pravou pravdou jest,

v šílený Boha alkahest.